Když jsem dětem řekla,  že dnes budou malovat – ale bez pastelek, nastalo ticho. A pak záblesk v očích. Vyrazily ven s kapsami plnými fantazie a prázdnými dlaněmi. Na školní zahradě se jim otevřel nový svět barev: listy jako štětce, hlína jako hnědá, pampeliška jako žlutá, kamínky, klacíky, okvětní lístky i trocha rosy. Malovaly na papír i do trávy, prsty i dechem.  Obrázek byl originál – a voněl po jarním vzduchu. Byl to malý environmentální zázrak: umění, které nezanechává stopy – jen vzpomínky.